Práce jako automechanik a práce s motory je velice zajÃmavá, a to hlavnÄ› pro muže. MnÄ› osobnÄ› to moc bavilo, protože můj tatÃnek a také můj bratr jsou oba dva automechanici, takže jako malá holka jsem tam také trávila veÅ¡kerý svůj volný Äas. VzpomÃnám si, protože moje maminka byla v bance a pracovala tam už asi prý od svého mládà a Å™Ãkala, že jà to moc bavilo, protože moje maminka studovala ekonomickou Å¡kolu. A Å™ekla si, že práce v bance jà bude opravdu hodnÄ› bavit, protože ona byla vždycky taková, že radÄ›ji komunikovala s lidmi, než aby byla nÄ›kde sama.
To můj otec a můj bratr byli pravý opak, protože ti nejradÄ›ji byli nÄ›kde sami a byli nejradÄ›ji páni svého Äasu. A proto také otec zaÄal podnikat a vzal si úvÄ›r a otevÅ™el si autodÃlnu. To je sen mnoha kluků! Otec je totiž automechanik. Jak jsem Å™ekla, tak bratr také, takže otec Å™ekl, že až bratr se vyuÄà také automechanikem, tak samozÅ™ejmÄ› budou mÃt potom rodinnou firmu a bratr bude pracovat s otcem. Tuhle se bratrovi samozÅ™ejmÄ› lÃbilo. A jak by taky ne, když bratr potom vystudoval totiž Å¡kolu, aby byl automechanik, tak se mu velice hodnÄ› daÅ™ilo a Å¡el pracovat k otci. Je to naprosto logické, protože otec už mÄ›l opravdu skvÄ›le rozjetou autoopravnu jako skvÄ›lý a populárnà a vyhlášený automechanik.
Takže je jasné, že bratr toho využije, nemusel alespoň si zakládat vlastnà živnost, protože otec chtÄ›l, aby to mÄ›li živnost jako otec a syn. Podle mého názoru je tohle pÄ›kné. A já si totiž myslÃm, že v poslednà dobÄ› už nejsou ty rodinné vztahy, tak, jak bývaly dÅ™Ãve. To bylo takové, že si lidé museli pomáhat v rodinÄ› navzájem a bylo to skoro až povinnost, ale mnoho lidà to bralo spÃÅ¡e jako solidaritu a úplnÄ› běžnou vÄ›c. Jenomže v dneÅ¡nà dobÄ› je to úplnÄ› jiné. NÄ›kdy se v rodinÄ› hádajà lidé, až mi je z toho opravdu smutno. Ale Å™eknu vám, že práce jako automechanik v garáži je opravdu hodnÄ› nároÄná, protože musÃte mÃt opravdu veliké znalosti, co se týÄe aut, abyste mohli vždycky vÅ¡em zákaznÃkům splnit to, co by si přáli. Â