Je jasné, že žádný člověk na světě není úplně stejný nebo totožný. A to dokonce, i když jsou třeba dvojčata. Vzpomínám si, jak mi jednou moje teta říkala, že měla kamarádku, která porodila dvojčata. Vždycky jsem měla za to, že když jsou dvojčata, tak jsou úplně totožná. Jenomže potom moje teta mi řekla, že i když její kamarádka porodila dvojčata, tak to byl holka a kluk. Docela mě to hodně zaskočilo. Takže prý každý samozřejmě jinak vypadal, a dokonce měli i jiné rysy, a dokonce také každý měl jinou barvu vlasů. Docela hodně mě to překvapilo, protože mi to úplně zrušilo idealizaci o dvojčatech.
Dvojčata byla vždycky taková roztomilá, protože jedna moje spolužačka také byla z dvojčete a obě dvě holky byly úplně stejné. Potom jsem se dozvěděla od své tety, že její kamarádka, která měla dvojčata, tak ty její dvojčata také byly úplně různé povahy. Zatímco její dcera byla opravdu skvělá a hodná, tak její syn byl takový divoký a velký extrovert. Řekla jsem si, že tohle jsou prostě pánové, protože pánové jsou vždycky takoví divočejší než my ženy. Možná se mýlím a třeba někoho to také urazí, ale vždycky jsem měla za to, že ženy mají být takové klidnější, zatímco pánové takový akčnější, aby byli přitažlivější pro ženy.
Jenomže když jsem potom dospěla, tak se ukázalo že opravdu tady já jsem pěkný divoch. A hledala jsem se takové muže, kteří jsou spíše klidnější. Opravdu bych doma nesnesla někoho, který by byl opravdu stejně divoký jako já. Myslím si, že když jsem divoká já, tak bych chtěla mít vedle sebe muže, který je klidnější a který by mě také dokázal zkrotit anebo aby uměl opravit nebo postavit dům. Opravdu bych vedle sebe nesnesla nějakého arogantního muže, který má opravdu hodně až moc testosteronu. Chtěla bych příjemného muže, který je už pro rodinu a který ví, co od života chce a co od života čekat.